Hrnčířské řemeslo mě zaujalo v 8 letech. Od té doby mě provází celým mým životem. Je to splněné dětské přání.

Cesta k řemeslu byla velmi klikatá. Potkala jsem na ní mnoho zajímavých lidí. I mojí dlouholetou kamarádku a „guru“ Janu Šabatovou Fučíkovou, která mě na mojí cestě podporuje. Díky štěstí a vytrvalosti se mi podařilo osvojit si dovednosti, které mohu předávat dál.

Je to řemeslo, které bych neměnila.

Nejvíc mě na tvoření s keramickou hlínou baví, že v momentě, kdy zhmotníte svoji myšlenku či představu a dáte jí tvar, zůstane tu na věky.